Hotovo

Aktuální stav, aneb co se stalo od 2. varianty

témata, kterými se v současné době zabývám + co se změnilo na vybrané variantě od poslední konzultace a s čím si případně nevím rady:

1. kinosál

Už dlouhou dobu jsem řešil problém, jak zkonstruovat hlediště kina tak, aby vyhovovalo křivce viditelnosti, zároveň se dalo racionálně obsloužit schodištěm a zároveň nebylo příliš vysoké tak, aby příliš nezasahovalo do pavlače v 2. NP domu v Korunní ulici
Také jsem si nebyl jist velikostí plátna, šířkou uliček a poměry stran sálu...

To vše jsem vyřešil tím, že jsem zašel za panem Doc. Stýblem na konzultaci, která byla velmi prospěšná a která mi odpověděla na mnoho otázek.

Rozšířil jsem tedy původní šířku řady z 900 mm na 1200 mm a mírně upravil proporce sálu.
Po úpravě má z kapacity 256 míst kapacitu rovných 180 míst.

předchozí stav

aktuální stav

Problém se schody, křivkou viditelnosti a výškou střechy jsem vyřešil rozdělením hlediště na tři části, kdy každá má jiný stálý sklon a v rámci každé části mohu vytvořit stejné schody v krajní uličce.

2. autorampa do podzemí

Od zjištění, že od 25 parkovacích stání výše musí do podzemních garáží vést dvousměrná rampa jsem se potýkal také s problémem jak zkonstruovat takovou rampu, která bude dvoupruhová, bude splňovat všechny požadované sklony, odstupy a průjezdní šířky, ale zároveň se bude schopná zatočit o 90°.
Po dlouhém snažení jsem si na tento úkol sedl s kamarádem, který je již praktikující dopravní inženýr a navrhli jsme spolu takovou rampu, která všem požadavkům vyhovuje.
Mám tedy posvěcený návrh zatáčející rampy, který již nemusím měnit. Zbývalo ho aplikovat do domu.

Od začátku jsem držel stěžejní koncept: "Rampa do garáží využije sklonu hlediště v kině a stočí se pod něj."
Tento koncept se mi povedlo naplnit, bylo kvůli němu ovšem potřeba zvednout kinosál o půl metru nahoru, aby byly zachovány požadované světlé výšky. Tím mi ve foyer kina přibyly dvě rampy, které ale vlastně ničemu nevadí. Jsou samozřejmě v bezbariérovém sklonu.

3. vyřešení podzemních podlaží, tedy parkování

Podle HPP mi podle PSP vychází potřeba umístit do podzemí 45 stání, z toho 41 vázaných a 4 návštěvnická. Invalidní stání vychází 3.
Snažil jsem se tedy uspořádat parkování v podzemních podlaží tak, abych s ním už nemusel moc hýbat, aby vyhovovalo požadavkům daných byty a aby nevytvářelo problémy při umisťování instalačních šachet.
Zároveň už od začátku mám v plánu umístit do podzemí dostatečný počet sklepních kójí.

Došel jsem tedy k tomuto výsledku:
Vjezd z Blanické, dvoupruhová zatočená rampa (fialová), 1.PP s 21 stáními (stání bledě modrou přerušovanou čarou), komunikační jádra soustředěná do středu, spolu s výduchem z metra. Komunikace objíždí jádrový ostrov, sjezd po přímé rampě (oranžová) do 2.PP, kde je 24 stání. Mezi jádrovým ostrovem a rampami vzniká ideální prostor pro sklepní kóje (tmavě modrá přerušovaná čára) - v každém podlaží 15, každá o ploše zhruba 5 čtverečních metrů.
Celkem přesně 45 stání a 30 kójí.

4. přesunuté schodiště domu v Korunní

Po poslední konzultaci jsem komunikační jádro nejjižnějšího domu umístil do vnitřního, severozápadního rohu, aby mi nestrašilo na fasádě a také aby cesta na pavlače nebyla tak dlouhá.
Schodiště je v 1. NP napojeno na kinosál a řeším přes něj požární únik z kinosálu.

5. pokus o řešení dispozic bytů

Hodně mi vadí, že ještě nemám přesněji rozpracované dispozice bytů. O ty jsem se poměrně dlouho snažil, pro každý byt mám představu, jak by konkrétní dispozice měla vypadat, ale narazil jsem na nepříjemný problém, který mě přiváděl k zoufalství: pokaždé, když jsem se do nějakého místa rozhodl umístit instalační šachtu, zjistil jsem, že v 1. PP ústí uprostřed komunikace a tedy že v tomto místě být nemůže. Bojoval jsem s tímto problémem dlouho ale marně. Obzvláště špatná je situace u většího bytu v prostředním domě, který se celý nachází nad rampou.

Obrovským kamenem spadlým ze srdce je dnešní zjištění, že šachta se dá mezi stropem a podhledem zahnout a ve spádu odklonit mimo komunikaci. To mi umožní udělat šachty, kde chci, a budu moci dispozice konečně navrhnout. To bude mým bezprostředně dalším krokem. Už se na to zase těším.

6. foyer kina a jak do něj umístit pokladnu

Tímto problémem jsem se zatím zabýval spíše méně...
Nakreslil jsem si pohled do foyer, abych věděl, jak bude tak vysoký a široký prostor působit a došel jsem k závěru, že proporčně je poměrně v pořádku. Bude ale potřeba promyslet, jak se budou chovat stěny, podlaha a podhled...
Otázku kam umístit pokladnu dále řeším, ale zatím jsem pro variantu vstupní prostor celkově zúžit přidáním pokladny a občerstvení na pravou stranu. Prostoru na ukrojení je hodně, na skice je posunutí lehce naznačeno.

7. hledání ideálního okna

Dalším paralelně řešeným problémem je hledání ideálního okna.
Kreslím si okna a pozoruju, jak na mě působí.
Zatím mám jasno v těchto aspektech:

- okno by mělo být symetrické

- mělo by být dělené

- mělo by působit spíše staticky a nemělo by znejisťovat

- jak větrací části, tak ty otevíravé
- dřevěné rámy

- tmavé rámy

- šambrány s výrazem okna neuvěřitelně pohnou 

můj aktuální favorit

8. vstup z nároží

V neposlední řadě se zabývám otázkou nároží, protože s ním nejsem úplně spokojen. Přemýšlím o variantě zapuštění vstupu v nároží více dovnitř.

bez zapuštění

Kino?

Kino.

Oko -  Jaroslav Stockar-Bernkopf a Josef Šolc - 1940 - Praha

Světozor - Osvald Polívka - 1918 - Praha

Aero - Jindřich Freiwald - 1933 - Praha

Lucerna - S. Bechyně, J. Čamský, V. Havel - 1921 - Praha

Palác Morava - Ernst Wiesner - 1929 - Brno

Sokolovna a kino (dnes kulturní sál Diod) - Bohuslav Fuchs (přestavba OK Plan Architects) - 1935 (přestavba 2011) - Jihlava

Je to vůbec náměstí? ... nástin řešení

Minule jsem nastínil, že náměstíčko vlastně náměstím není.
Může jím nakonec ale být? nebo...

Co s ním? ale nejdůležitěji:

Jak se k tomu prostoru chovat při přemýšlení o domu?

Nevěřím, že v dohledné době bude parkoviště fungovat jako náměstí. Proto jsem se rozhodl, že nemá smysl se k němu jako k náměstí chovat.
Do budoucna tedy počítám s hlavním vchodem a předzahrádkou do Slezské a vchodem pro obyvatele a vjezdem do garáží v Blanické.

Je to vůbec náměstí? ... nástin situace

Ještě před představením mých záměrů s náplní samotného domu krátká úvaha o tom, kde se nachází.
Když v ateliéru mluvíme o parcele, často se zmiňuje téma luxusního sousedství a toho, že parcela leží na rohu náměstíčka.

Je to ale opravdu náměstí?
Myslím si, že není. V tuto chvíli ne.

Protože vnímám jako naprosto zásadní, aby stavba reagovala na svoje okolí, hodně jsem od začátku přemýšlel o tomto zvláštním prostoru. Chtěl bych si vyjasnit, jak se k němu vlastně chovat.
Co se zde vlastně odehrává?

Prostor se vlastně moc jako náměstí nechová. Jak můžeme vidět, dnes je zde parkoviště, několik kontejnerů a celé prostranství je od chodníků odříznuté silnicí.
Kdy jsme se byli na parcele podívat, byl jsem tímto faktem překvapen a bylo mi z něj trochu vlastně smutno.
Jak je možné, že tu vznikla takováto situace?

Jako velmi problematický vidím vztah výrazných domů - "figur", které určují vzhled místa. Ani jeden se k prostoru nechová jako k náměstí:
-   Gočárův Dům zemědělské osvěty se do "náměstí" obrací velice solidní a vznešenou fasádou, hlavní vchod má ale poněkud skrytý a obrácený do ulice Slezská.
-   Hasičský dům, který tvoří dolní nároží "náměstí", se do něj staví obdivuhodnou a výraznou nárožní věží. I ta je ovšem, stejně jako u Gočárova domu, slepá, pasivní, je ve vztahu k prostoru pouze gestem. Hlavní vchod do domu je ukrytý desítky metrů od nároží v ulici Římská.
-   Dům tabákové režie je do prostoru natočen rozhodně vážnou, respekt budící, zatočenou fasádou. I ta však vytváří dojem uzavřenosti, odtažitosti a neúčasti. Hlavní vchod do budovy se nachází dále v ulici Slezská, kde sice sám vytváří zajímavou situaci, na výraz a chod "náměstí" však žádný vliv nemá.

Všechny tři domy se vlastně k náměstí otočily bokem, Dům tabákové režie téměř zády.

Také historicky, při plánování, toto místo zřejmě jako náměstí koncipováno nebylo. Jak ho čtu já, jedná se vlastně pouze o křižovatku radiální Slezské ulice s první okružní ulicí kolem náměstí Míru, tvořené ulicemi Blanická a Římská.

Situace, která na místě vznikla, je podle mého názoru důsledek nešťastného rozhodnutí o způsobu uzavření severozápadního bloku.
Křižovatka Blanické s Římskou, která tvoří severní okraj "náměstíčka", by tedy podle logiky blokové zástavby buď měla být křižovatkou tvaru T, blok by pokračoval až ke Slezské a plácek by nevznikl,
nebo
by Římská měla pokračovat přímo až na křižovatku ulic Slezská a Sázavská a vytvořit tak téměř osově souměrnou křižovatku s pěti směry. Tím by vymezila prostor, který by pro náměstí byl dostatečně velký a se kterým by se dalo dále pracovat.

Důsledkem skutečné zástavby je ale takové "náměstí", jaké dnes je - mrtvé, prázdné, zaplněné auty, pouze prostory mezi domy, nikoli živé náměstí.
Takové jaké dnes je, zde nemá co dělat.
Je to vlastně pouze mezera v zástavbě sloužící k nerušenému výhledu na sice krásné, ale pasivní figury okolních domů. Nic víc. Vlastně ano, je to ještě parkoviště. Ale není to trochu málo?

A vinu za tento stav nese arogance (mírněji řečeno uzavřenost) domů - figur. Kdyby se nechovaly k prostoru mezi sebou tak odtažitě, kdyby byly jejich hlavní, reprezentativní vchody namířené do středu, vznikl by prostor, kde by se nikdo neopovážil zřídit parkoviště.
Místo by mělo nakročeno k opravdovému náměstí.
Takto ale zůstává pouze parkovištěm.

Co s tím? - To se pokusím zodpovědět v dalším příspěvku.