Ještě před představením mých záměrů s náplní samotného domu krátká úvaha o tom, kde se nachází.
Když v ateliéru mluvíme o parcele, často se zmiňuje téma luxusního sousedství a toho, že parcela leží na rohu náměstíčka.
Je to ale opravdu náměstí?
Myslím si, že není. V tuto chvíli ne.
Protože vnímám jako naprosto zásadní, aby stavba reagovala na svoje okolí, hodně jsem od začátku přemýšlel o tomto zvláštním prostoru. Chtěl bych si vyjasnit, jak se k němu vlastně chovat.
Co se zde vlastně odehrává?
Prostor se vlastně moc jako náměstí nechová. Jak můžeme vidět, dnes je zde parkoviště, několik kontejnerů a celé prostranství je od chodníků odříznuté silnicí.
Kdy jsme se byli na parcele podívat, byl jsem tímto faktem překvapen a bylo mi z něj trochu vlastně smutno.
Jak je možné, že tu vznikla takováto situace?
Jako velmi problematický vidím vztah výrazných domů - "figur", které určují vzhled místa. Ani jeden se k prostoru nechová jako k náměstí:
- Gočárův Dům zemědělské osvěty se do "náměstí" obrací velice solidní a vznešenou fasádou, hlavní vchod má ale poněkud skrytý a obrácený do ulice Slezská.
- Hasičský dům, který tvoří dolní nároží "náměstí", se do něj staví obdivuhodnou a výraznou nárožní věží. I ta je ovšem, stejně jako u Gočárova domu, slepá, pasivní, je ve vztahu k prostoru pouze gestem. Hlavní vchod do domu je ukrytý desítky metrů od nároží v ulici Římská.
- Dům tabákové režie je do prostoru natočen rozhodně vážnou, respekt budící, zatočenou fasádou. I ta však vytváří dojem uzavřenosti, odtažitosti a neúčasti. Hlavní vchod do budovy se nachází dále v ulici Slezská, kde sice sám vytváří zajímavou situaci, na výraz a chod "náměstí" však žádný vliv nemá.
Všechny tři domy se vlastně k náměstí otočily bokem, Dům tabákové režie téměř zády.
Také historicky, při plánování, toto místo zřejmě jako náměstí koncipováno nebylo. Jak ho čtu já, jedná se vlastně pouze o křižovatku radiální Slezské ulice s první okružní ulicí kolem náměstí Míru, tvořené ulicemi Blanická a Římská.
Situace, která na místě vznikla, je podle mého názoru důsledek nešťastného rozhodnutí o způsobu uzavření severozápadního bloku.
Křižovatka Blanické s Římskou, která tvoří severní okraj "náměstíčka", by tedy podle logiky blokové zástavby buď měla být křižovatkou tvaru T, blok by pokračoval až ke Slezské a plácek by nevznikl,
nebo
by Římská měla pokračovat přímo až na křižovatku ulic Slezská a Sázavská a vytvořit tak téměř osově souměrnou křižovatku s pěti směry. Tím by vymezila prostor, který by pro náměstí byl dostatečně velký a se kterým by se dalo dále pracovat.
Důsledkem skutečné zástavby je ale takové "náměstí", jaké dnes je - mrtvé, prázdné, zaplněné auty, pouze prostory mezi domy, nikoli živé náměstí.
Takové jaké dnes je, zde nemá co dělat.
Je to vlastně pouze mezera v zástavbě sloužící k nerušenému výhledu na sice krásné, ale pasivní figury okolních domů. Nic víc. Vlastně ano, je to ještě parkoviště. Ale není to trochu málo?
A vinu za tento stav nese arogance (mírněji řečeno uzavřenost) domů - figur. Kdyby se nechovaly k prostoru mezi sebou tak odtažitě, kdyby byly jejich hlavní, reprezentativní vchody namířené do středu, vznikl by prostor, kde by se nikdo neopovážil zřídit parkoviště.
Místo by mělo nakročeno k opravdovému náměstí.
Takto ale zůstává pouze parkovištěm.
Co s tím? - To se pokusím zodpovědět v dalším příspěvku.
Když v ateliéru mluvíme o parcele, často se zmiňuje téma luxusního sousedství a toho, že parcela leží na rohu náměstíčka.
Je to ale opravdu náměstí?
Myslím si, že není. V tuto chvíli ne.
Protože vnímám jako naprosto zásadní, aby stavba reagovala na svoje okolí, hodně jsem od začátku přemýšlel o tomto zvláštním prostoru. Chtěl bych si vyjasnit, jak se k němu vlastně chovat.
Co se zde vlastně odehrává?
Prostor se vlastně moc jako náměstí nechová. Jak můžeme vidět, dnes je zde parkoviště, několik kontejnerů a celé prostranství je od chodníků odříznuté silnicí.
Kdy jsme se byli na parcele podívat, byl jsem tímto faktem překvapen a bylo mi z něj trochu vlastně smutno.
Jak je možné, že tu vznikla takováto situace?
Jako velmi problematický vidím vztah výrazných domů - "figur", které určují vzhled místa. Ani jeden se k prostoru nechová jako k náměstí:
- Gočárův Dům zemědělské osvěty se do "náměstí" obrací velice solidní a vznešenou fasádou, hlavní vchod má ale poněkud skrytý a obrácený do ulice Slezská.
- Hasičský dům, který tvoří dolní nároží "náměstí", se do něj staví obdivuhodnou a výraznou nárožní věží. I ta je ovšem, stejně jako u Gočárova domu, slepá, pasivní, je ve vztahu k prostoru pouze gestem. Hlavní vchod do domu je ukrytý desítky metrů od nároží v ulici Římská.
- Dům tabákové režie je do prostoru natočen rozhodně vážnou, respekt budící, zatočenou fasádou. I ta však vytváří dojem uzavřenosti, odtažitosti a neúčasti. Hlavní vchod do budovy se nachází dále v ulici Slezská, kde sice sám vytváří zajímavou situaci, na výraz a chod "náměstí" však žádný vliv nemá.
Všechny tři domy se vlastně k náměstí otočily bokem, Dům tabákové režie téměř zády.
Také historicky, při plánování, toto místo zřejmě jako náměstí koncipováno nebylo. Jak ho čtu já, jedná se vlastně pouze o křižovatku radiální Slezské ulice s první okružní ulicí kolem náměstí Míru, tvořené ulicemi Blanická a Římská.
Situace, která na místě vznikla, je podle mého názoru důsledek nešťastného rozhodnutí o způsobu uzavření severozápadního bloku.
Křižovatka Blanické s Římskou, která tvoří severní okraj "náměstíčka", by tedy podle logiky blokové zástavby buď měla být křižovatkou tvaru T, blok by pokračoval až ke Slezské a plácek by nevznikl,
nebo
by Římská měla pokračovat přímo až na křižovatku ulic Slezská a Sázavská a vytvořit tak téměř osově souměrnou křižovatku s pěti směry. Tím by vymezila prostor, který by pro náměstí byl dostatečně velký a se kterým by se dalo dále pracovat.
Důsledkem skutečné zástavby je ale takové "náměstí", jaké dnes je - mrtvé, prázdné, zaplněné auty, pouze prostory mezi domy, nikoli živé náměstí.
Takové jaké dnes je, zde nemá co dělat.
Je to vlastně pouze mezera v zástavbě sloužící k nerušenému výhledu na sice krásné, ale pasivní figury okolních domů. Nic víc. Vlastně ano, je to ještě parkoviště. Ale není to trochu málo?
A vinu za tento stav nese arogance (mírněji řečeno uzavřenost) domů - figur. Kdyby se nechovaly k prostoru mezi sebou tak odtažitě, kdyby byly jejich hlavní, reprezentativní vchody namířené do středu, vznikl by prostor, kde by se nikdo neopovážil zřídit parkoviště.
Místo by mělo nakročeno k opravdovému náměstí.
Takto ale zůstává pouze parkovištěm.
Co s tím? - To se pokusím zodpovědět v dalším příspěvku.
Žádné komentáře:
Okomentovat